Cukrovka? Staré buňky musí pryč!

Jen diabetes mellitus druhého typu aktuálně trápí více než 420 milionů lidí po celém světě. Takové množství lidí žije v celé Jižní Americe. A právě výzkumem léčby druhého typu tohoto onemocnění se zabýval tým českých vědců pod vedením prof. Jiřího Neužila, jehož součástí byla i Mgr. Eliška Vacurová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ta je i jednou z hlavních autorek článku, který vyšel v časopise Nature Communications.

Onemocnění, kterému běžně hovorově říkáme cukrovka, se správně jmenuje diabetes mellitus a dělí se na dva typy. První typ se vyznačuje nedostatkem nebo úplnou absencí produkce inzulinu v těle. Inzulin je hormon, který nám signalizuje nasycení při jídle. Druhý typ je dán kombinací snížené produkce inzulinu a zároveň rezistence organismu k jeho působení. Obecně se s diabetem mellitem druhého typu pojí spoustu dalších (tzv. sekundárních) problémů. Patří mezi ně například vysoký krevní tlak nebo nealkoholické ztučnění jater. Takové ukládání tuků ve tkáních, do kterých nepatří, představuje začarovaný kruh. Ukládaný tuk totiž podporuje rezistenci k inzulinu. To vede k diabetu, ten vede k ukládání více tuku a tak dále. Z takového začarovaného kruhu je velmi těžké se dostat ven, avšak pomocí správné léčby a úpravy životního stylu lze ulevit od projevů nemoci.

Ale jak s tím vším souvisí ty stárnoucí buňky? Stárnutí buněk je způsobeno zastavením buněčného cyklu. Buňka vlastně dostane stopku a dále už se nemůže dělit, ale stále je metabolicky aktivní, což znamená, že stále produkuje různé chemické látky. Těmi ovlivňuje své okolí a pokud nejsou tyto buňky efektivně odstraněny imunitním systémem, dochází ke vzniku zánětů a postupnému ničení tkání. To také patří k projevům diabetu mellitu, který stárnutí buněk podporuje. A naopak stárnoucí buňky zhoršují příznaky diabetu. Jejich eliminace je tak klíčem k úniku z dalšího začarovaného kruhu této nemoci.

Cílená eliminace stárnoucích buněk by tak mohla pacientům s diabetem mellitem druhého typu výrazně pomoci. A právě to umí MitoTam – mitochondriálně cílený tamoxifen. Mitochondrie jsou energetická centra buněk a hrají významnou roli v procesu jejich stárnutí. MitoTam, který nedávno prošel první fázi klinických testů jako lék na rakovinu, dokáže značně narušit strukturu a funkci mitochondrie. Dokonce až tak, že dožene mitochondrii k úplnému kolapsu.

Vědci provedli studii efektivity MitoTamu coby senolytika (účinná látka, která dokáže selektivně likvidovat stárnoucí buňky) na laboratorních myších. Kromě úspěšného prokázání senolytického účinku se podařilo prozkoumat i jeho konkrétní účinky na diabetické myši. MitoTam je schopný snížit hmotnost zvířete i hladinu glukózy v krvi a zlepšit tak toleranci k tomuto základnímu monosacharidu. Omezuje také hromadění tuku v játrech a ledvinách, čímž narušuje zmíněný začarovaný kruh. Díky přímému zacílení na mitochondrie je také MitoTam účinnější než jeho mateřská látka, samotný tamoxifen. Na rozdíl od něj některé účinky mitochondriálně cíleného terapeutika také přetrvávají i týdny po ukončení léčby.

Oproti současným léčivům tak MitoTam míří k podstatě problému, a ne pouze na jeho projevy. Většina aktuálně používaných léčiv na diabetes mellitus druhého typu buď podporuje tvorbu inzulinu nebo zlepšuje citlivost organismu k tomuto enzymu. Některá léčiva pouze odstraňují glukózu z organismu pomocí podpory jejího vylučování do moči. MitoTam, ačkoliv na lidech zatím jako antidiabetikum testovaný není, by tak mohl otevřít nové cesty pro léčbu anebo i prevenci jednoho z nejrozšířenějších a nejzávažnějších onemocnění moderní populace.